Staří Řekové a Římané užívali řebříček hlavně k hojení ran svých zraněných vojáků. V dávné Číně jím zase potlačovali záněty a menstruační potíže, v Indii i horečky. Řebříček byl oblíbený také u Indiánů. Byl obsažen také v nápoji Aqua vitae – Živá voda. V historii byl řebříček velký cestovatel –pochází z Evropy a Asie, ale dnes jej najdeme i v Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. U nás je rozšířený hlavně na jižní Moravě. 

Řebříček je oblíbeným pomocníkem při léčení ženských potíží. Účinně totiž tlumí menstruační křeče a krvácení. Napomáhá také k normální funkci ledvin, trávení, cévní a dychácí soustavy a tiší kašel. Podporuje chuť k jídlu a jeho dezinfekční účinky příznivě působí na ústní dutinu. Žvýkání řebříčku údajně pomáhá při bolesti zubů. Již v historii se ovědčily jeho účinky v oblasti krvácení, když se používal k hojení ran vojáků. Pozor, mírně snižuje tlak a ve větším množství může vyvolat příznaky otravy.

Díky vonným látkám, které obsahuje, se používá například do koupelí. Listy se používají také do salátů a polévek a vyznačují se hořkou chutí. Využívá se také při výrobě likérů. Řebříček se dá pít jako čaj, ale také inhalovat. Vyrobit se dá i hojivá mastička smícháním řebříčku, včelího vosku a kvalitního oleje.

Jeho latinský název připomíná jméno bájného Achillea a má to svůj důvod. Mýtický hrdina Achilles podle Homérovy Iliady v trojské válce ošetřil zraněného Patrokla právě řebříčkem. Další z legend říká, že při dobývání Tróji trefil krásný Paris Achilla do paty otráveným šípem, čímž jej smrtelně zranil a ten dostal od bohyně Afrodity řebříček. I v české lidové moudrosti je řebříček známý jako Achillova bylina. 

kořeněně | trpce