Skořice je jedním z nejstarších a nejcennějších koření světa. Pochází z kůry stromů rodu Cinnamomum, které rostou především v tropických oblastech, jako je Srí Lanka, Indie nebo Čína. Historie skořice sahá až do starověkého Egypta, kde byla ceněna jako luxusní zboží a používala se při balzamování. V antice byla považována za dar bohů a symbol bohatství. Ve středověku patřila mezi nejžádanější koření, které bylo dostupné jen těm nejbohatším.

Skořice není jen lahodné koření, ale také přírodní léčivý prostředek. Obsahuje aktivní látky, které mají protizánětlivé, antibakteriální a antioxidační účinky. Pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi, zlepšuje trávení a podporuje metabolismus. Skořice se také osvědčila při nachlazení – zahřívá organismus, posiluje imunitu a uvolňuje dýchací cesty. Některé studie naznačují, že pravidelná konzumace skořice může mít pozitivní vliv na srdce a cévy.

V kuchyni má skořice nespočet využití. Je neodmyslitelnou součástí pečení, zvláště v období Vánoc, kdy dodává svátečnímu cukroví typickou vůni a chuť. Výborně se hodí do sladkých pokrmů, jako jsou koláče, dezerty, kaše či ovocné kompoty, ale také do teplých nápojů, jako je svařené víno, čaj nebo horká čokoláda. Méně známé je její využití ve slaných pokrmech, například v indické nebo blízkovýchodní kuchyni, kde se přidává do kari, omáček nebo marinád.Skořice se také často využívá v kosmetice a aromaterapii. Její olej má antiseptické účinky a používá se v péči o pleť či vlasy. Navíc její vůně zlepšuje náladu a dodává pocit tepla a pohody.

Zajímavostí je, že existují dva hlavní druhy skořice – cejlonská a čínská (Cassia). Cejlonská skořice, označovaná také jako „pravá skořice“, má jemnější chuť a je považována za kvalitnější. Čínská skořice má intenzivnější chuť, ale obsahuje více kumarinu, látky, která může být při vysoké konzumaci škodlivá.

nasládle | výrazně | trpce